Venda | povídka od Danuš

VÁNOCE

Stalo se to, když jsme se sestrou byly ještě hodně malé. Byl předvánoční čas a rodiče obstarávali pro nás dárečky. Musely jsme jim slíbit, že tento rok nebudeme žádné dárky hledat. Protože věděli, že každý rok nějaký najdeme a to potom už nebylo na štědrý večer takové překvapení. Samozřejmě jsme slíbily. No ale nedodržely.

Vždycky, když rodiče nebyli doma, tak jsme se pustily, jako každý rok, do hledání, ale bylo nám divné, že tentokrát jsme nemohly žádný dárek najít. Už jsme nevěděly, kam se podívat. Tak jsme si říkaly, že tento rok snad pro nás ještě nic nemají. 

Moc jsme přemýšlely, kde by letos ty dárečky mohly být? A nakonec jsme na to přišly. Obě jsme vykřikly zároveň: "půda! Tam jsme ještě nehledaly!" A hned jsme běžely se podívat. Měly jsme pravdu. Byla tam spousta dárků hezky schovaných za komínem a ve staré skříni. "Hurá" obě jsme se zaradovaly a začaly rozbalovat.

Ještě jsme se pořádně nepodívaly ani na první dárek a uslyšely jsme kroky. Zvedneme hlavu a koho vidíme – tatínek. Byl hodně naštvaný a asi ještě víc smutný z toho, že jsme neposlušné holčičky. Vyhnal nás z půdy a řekl: "Když neumíte dodržet slib, tak tentokrát žádné vánoce mít nebudeme. Nedostanete dárky a nebude ani vánoční stromeček."

Byly jsme hodně smutné a naštvané na sebe. Štědrý den měl být za dva dny. Tak jsme si říkaly, že to tatínka třeba přejde a změní názor. Začaly jsme rodičům hodně pomáhat s domácími pracemi a mamince v kuchyni s pečením. Byly jsme hodné, poslušné a ani jsme se nehádaly.

A nastal štědrý večer. Všude to vonělo cukrovím a všelijakýma dobrotama, ale vánoční stromeček nikde. Byly jsme čím dál smutnější. Přišel čas a maminka nás zavolala na štědrovečerní večeři. Měly jsme obě slzy na krajíčku, když jsme jedly kapra bez vánočního stromečku. Takže tatínek si to nerozmyslel, obě jsme si pomyslely a věděly jsme, že víckrát už sliby neporušíme. Byl to pro nás velký trest.

Tatínek s maminkou se tvářili, jako kdyby se nic nestalo. Povídali jsme si, ale my se sestrou jsme pořád myslely jenom na to, že letos nemáme vánoce a chtělo se nám plakat. Potom tatínek vstal a řekl: "Myslím, že jsem slyšel, že se něco děje na půdě, snad nám tam nevlezla zase kočka. Pojďme se podívat."

Smutně jsme vstaly, vůbec se nám nechtělo. Rodiče otevřeli půdu a najednou jsme se sestřičkou uviděly krásné zlaté světlo. Vůbec jsme netušily, co to je. Vešly jsme dovnitř a jaké velké překvapení. Uprostřed půdy stál obrovský vánoční strom. Byl tak nádherný! Plný zlatých baněk a ozdůbek a andílků a nahoře měl krásnou zlatou hvězdu. A pod stromečkem byla spousta dárků. Obě jsme začaly plakat a smát a křičet a líbaly jsme maminku i tatínka a děkovaly za takové překvapení.

Na tyhle Vánoce jsme obě nikdy nezapomněly. Byly to ty nejkrásnější svátky v našem životě!