Povídka od TeRiRi
Koňský tábor
Ahoj, jmenuju se Andrea všichni my říkají Ája. Jsou prázdniny a já se mou nejlepší kamarádkou Adrianou jedeme na koňský tábor. Moc se těšíme odjíždíme už zítra. Mamí může jít k nám Adriana. Ano může, ale buďte v pokoji a potom budeme balit, ano? Jo seš hodná mami. Sakra kde mám ten mobil ? Jo už vím,co dělal v ložnici?No nic tak jí jdu zavolat.Volá ti tvá kámoška...........Jé zvoní mi mobil kdo to může být?Jé to je Ája! Ahoj Ájo!Ahoj Adrian nepůjdeš k nám domů?počkej zeptám se mamky. Mami můžu jít k Áje?Ano můžeš,tak jdi.Jsem tu.Tak co můžeš?Jo můžu.Tak pojď!Ahoj jak se máš?Jo jde to těšíš se na tábor?No jasně Adrian,proč bych sem se netěšila?Nevím.Hihihihihihi....
To už je tolik?Co musíš jít domů?Jo tak zítra na nádraží ahoj!Ahojky!Mamí Adriana už odešla,jdeme balit?Jo tak jo jdi do pokoje já tam hned budu.Tak jo.Tak jdeme balit,co si chceš vzít?Já?Ano ty,je tu někdo jiný?Ne :) .Tak mě je to jedno hlavně přilbu na koně a to všechno co má být na koně.Tak jo.Už máš zbaleno Andrej.Jdi se umít najíst a spát,jo :)?Jo.
po půl hodině:
Už jsem, tak dobrou tatí dobrou mamí. Dobrou řekla mamka s taťkou.Další den jsem vyskočila z postele zaječela jsem radostí tak že to šlo slyšet všude.Oblékla jsem se najedla jsem se a umila jsem se.Pak mi mamka řekla že jedeme.Rozloučila jsem se s taťkou a jeli jsme s mamkou na nádraží,bylo mi tak skvěle že to neumím ani říct,když jsme tam dojeli uviděla jsem Adrianu a řekla sem mamce že běžím za ní a sebrala jsem nějáký tašky a běžela jsem.Mamka mi řekla ať to netáhnu ať to položím že to veme. Tak já jsem to položila. Když už tam byl vedoucí tábora tak jsme nastoupili do vlaku a rozloučili jsme se s rodiči nějáký děti dokonce plakaly že od nich odjíždí a vedoucí jim říkali že jim tam bude hezky. Když už jsme tam byli tak jsme se rozešli do pokojů s obrázkama já s Adrianou jsme měli pokoj se sluníčkem,vybalily jsme si a šli jsme se seznámit s koníky a s tím všim, potom nás vedoucí zavolali a řekli nám že budeme na nástup stát podle toho kdo má jaký instruktori potom nás rozdělili do družstev,my sme měli Radku byla moc hodná. Potom jsme se jeli projet.Tak jsme s Adrianou šli nasednout na koně a jeli jsme,prvně nás naučili si sednout na koně,byly to skvělý prázdniny pořád jsme tam jezdily škoda že jsme tam byly jen sedm dní.Když jsme přijeli domů tak tam na mě čekalo překvapení,nový kůň!Byl to Knabstrup byla to klisna pojmenovala sem jí Laguna.A potom jsme se jeli projet do lesa,mamka má taky koně akorát se jmenuje Líza a taťka má zase Bleska. Když jsme dorazili domů tak sem hned běžela do pokoje a tam na mě zase čekala na posteli malá,krásná,rotomilá fenka Čivava Kelly a dokonce i kočička jménem Azrael, Azrael byl to Kartouzský kocour a v obýváku jsme měli rybičky. A když už bylo osm hodin večer tak sem si s Azraelem a Kelly lehli a oni přiběhli ke mě do postele a potom jsme všichni šťastně usnuli.A Adriana dostala zase morče a psa morče pojmenovala Ouško rasa anglický rex a pejska pojmenovala Sally a to byla rasa Mudi ...povídka od Danuš
VÁNOCE
Stalo se to, když jsme se sestrou byly ještě hodně malé. Byl předvánoční čas a rodiče obstarávali pro nás dárečky. Musely jsme jim slíbit, že tento rok nebudeme žádné dárky hledat. Protože věděli, že každý rok nějaký najdeme a to potom už nebylo na štědrý večer takové překvapení. Samozřejmě jsme slíbily. No ale nedodržely.
Vždycky, když rodiče nebyli doma, tak jsme se pustily, jako každý rok, do hledání, ale bylo nám divné, že tentokrát jsme nemohly žádný dárek najít. Už jsme nevěděly, kam se podívat. Tak jsme si říkaly, že tento rok snad pro nás ještě nic nemají.
Moc jsme přemýšlely, kde by letos ty dárečky mohly být? A nakonec jsme na to přišly. Obě jsme vykřikly zároveň: "půda! Tam jsme ještě nehledaly!" A hned jsme běžely se podívat. Měly jsme pravdu. Byla tam spousta dárků hezky schovaných za komínem a ve staré skříni. "Hurá" obě jsme se zaradovaly a začaly rozbalovat.
Ještě jsme se pořádně nepodívaly ani na první dárek a uslyšely jsme kroky. Zvedneme hlavu a koho vidíme – tatínek. Byl hodně naštvaný a asi ještě víc smutný z toho, že jsme neposlušné holčičky. Vyhnal nás z půdy a řekl: "Když neumíte dodržet slib, tak tentokrát žádné vánoce mít nebudeme. Nedostanete dárky a nebude ani vánoční stromeček."
Byly jsme hodně smutné a naštvané na sebe. Štědrý den měl být za dva dny. Tak jsme si říkaly, že to tatínka třeba přejde a změní názor. Začaly jsme rodičům hodně pomáhat s domácími pracemi a mamince v kuchyni s pečením. Byly jsme hodné, poslušné a ani jsme se nehádaly.
A nastal štědrý večer. Všude to vonělo cukrovím a všelijakýma dobrotama, ale vánoční stromeček nikde. Byly jsme čím dál smutnější. Přišel čas a maminka nás zavolala na štědrovečerní večeři. Měly jsme obě slzy na krajíčku, když jsme jedly kapra bez vánočního stromečku. Takže tatínek si to nerozmyslel, obě jsme si pomyslely a věděly jsme, že víckrát už sliby neporušíme. Byl to pro nás velký trest.
Tatínek s maminkou se tvářili, jako kdyby se nic nestalo. Povídali jsme si, ale my se sestrou jsme pořád myslely jenom na to, že letos nemáme vánoce a chtělo se nám plakat. Potom tatínek vstal a řekl: "Myslím, že jsem slyšel, že se něco děje na půdě, snad nám tam nevlezla zase kočka. Pojďme se podívat."
Smutně jsme vstaly, vůbec se nám nechtělo. Rodiče otevřeli půdu a najednou jsme se sestřičkou uviděly krásné zlaté světlo. Vůbec jsme netušily, co to je. Vešly jsme dovnitř a jaké velké překvapení. Uprostřed půdy stál obrovský vánoční strom. Byl tak nádherný! Plný zlatých baněk a ozdůbek a andílků a nahoře měl krásnou zlatou hvězdu. A pod stromečkem byla spousta dárků. Obě jsme začaly plakat a smát a křičet a líbaly jsme maminku i tatínka a děkovaly za takové překvapení.
Na tyhle Vánoce jsme obě nikdy nezapomněly. Byly to ty nejkrásnější svátky v našem životě!